Vilekulidé

Dospěláci ve Vilekule

Zuzana Wertheimer

Zuzana Wertheimer

Zakladatelka a průvodkyně

Jsem máma. Nejraději jsem v přírodě, baví mě cestovat a být s lidmi. Vystudovala jsem biologii a učitelství, baví mě dmýchat dětskou zvídavost a přitom si jen tak obyčejně užívat společně stráveného času, obohacovat se navzájem. Škola je pro mne místem potkávání, sdílení, podpory a inspirace. A učení je pro mě vzrušující celoživotní proces a nedává mi smysl jiné než dobrovolné a sebeřízené. Proto zakládáme školu Vilekula.

Radka Kuchyňková

Radka Kuchyňková

Průvodkyně

Ve Vilekule působím jako průvodkyně těch nejmenších. Svět dětí je pro mě místem autenticity, zvědavosti a přítomného okamžiku. Věřím, že právě v prostředí klidu, důvěry a respektu, mohou děti růst přirozeně a svobodně.
Moje vlastní cesta ke svobodnému vzdělávání byla ovlivněna nejen zájmem o výchovu, ale i zkušeností s rolí babičky. S vnučkou si připomínám, jak důležité je být dětem skutečně na blízku – naslouchat jim, neřídit je.
Miluji přírodu, ticho a pohyb – vnitřní i vnější.
Vím, že každé dítě má v sobě světlo a mou rolí je vytvářet prostor, ve kterém se může bezpečně rozsvítit.

Lucie Žoltá

Lucie Žoltá

Průvodkyně

Jsem autorka výukového portálu Škola hrou a Učílek, organizátorka vzdělávacích akcí Vědnice, lektorka kroužků programování, 3D tisku a polytechniky. V posledních letech se motám kolem alternativního vzdělávání a domškoláků. Jakožto dyslektik a dysgrafik s nízkou hladinou pozornosti jsem si na škole užila své. A nyní se snažím dětem zefektivnit proces učení a hlavně v nich nezabít zvědavost a touhu zkoušet nové věci.

Václav Machula

Václav Machula

Průvodce

Jsem dětem inspirací, parťákem a podporou v bezpečném místě, přičemž dětem ponechávám dostatek prostoru být samy sebou a určovat vlastní směr svého působení. Před lety jsem začal zjišťovat, jaké kouzlo skýtají výlety a příroda při práci v dětských kolektivech. Viděl jsem, jaká energie plyne ve skupinách, kterým je poskytována dostatečná volnost, jaké benefity přináší učení „v pohybu“. Při práci v různověkých skupinách jsem seznal, že takový řeklo by se až kmenový model mnohem lépe vyhovuje životu. Zároveň jsem si jasněji než dříve začal uvědomovat potřebu vycizelované etiky jako nejvyššího prvku pro rozvoj a vzdělávání člověka, kterým dítě, ač se to někdy nezdá, je. … Lapidárně řečeno, děti to mají rády volně a děti to mají rády fér.